Přeskočit na obsah

Jak se snažím nepřijít o data z focení.

Tak dlouho se s paměťovou kartou chodí fotit, až se data utrhnou. A s tímto na mysli se ke kartám a datům na nich chovám vyloženě paranoidně. Podle mě je to na místě, nestojí to zase tolik námahy a jednou si za to poděkuju. Až se mi rozbije nějaká karta se spoustou nenahraditelných fotek. Karty jsou spotřební zboží a otázka není jestli se to stane, ale kdy se to stane.

Takže… co můžeme udělat, aby nás to trápilo co nejméně?

Ideálně foťte na dvě karty naráz

Vyšší řady fotoaparátů to většinou umožňují (ale výjimky existují) a je to ten nejjednodušší způsob, jak v případě selhání jedné karty mít jistotu minimálně jedné další kopie fotek. Je to to nejjistější, co můžete udělat.

Používejte menší karty

Když si přijdete do obchodu pro paměťovou kartu, budou vám chtít nacpat tu nejrychlejší a tu s největší kapacitou. Není to vždy to nejlepší řešení, tak se nedejte. :))

Ty nejrychlejší karty jsou obvykle ty nejmodernější a nejnovější karty – a ty nemusí být ještě ověřeny provozem a trhem. Trochu pomalejší karta vás nejspíše neomezí, pokud netočíte 8k videa s obrovskými datovými toky. Neznamená to, že na rychlosti nezáleží – jen to má svou zdravou hranici. A podobné je to s kapacitou – ty karty s nejvyšší kapacitou jsou zároveň karty na hranici technologických možností a zároveň také ještě nejsou tolik prověřené reálným trhem.

A menší kapacita karty má ještě jednu výhodu. Nutí vás střídat karty častěji. A pokud o takovou kartu přijdete, je rozdíl přijít o 32gb nebo 512gb dat. Pokud takovou kartu zaplníte, tak v prvním případě přijdete asi o 400 fotek. V tom druhém asi o 6 000 fotek. Co bolí méně?

Čím více karet člověk má a střídá, tím více rozkládá riziko. Většinou se vám nerozbije několik karet najednou, ale jen jedna. A přijít o jednu kartu z patnácti je mnohem méně nepříjemný zážitek, než přijít o jednu ze dvou.

Takže abych to stručně shrnul – proč mít menší a pomalejší karty?

a) spolehlivost – menší a pomalejší karty bývají na trhu déle, nejsou na hranici svých technologických možností a tak snáz vyberete a koupíte ty spolehlivé.

b) přijdete o méně dat, méně to bolí – pokud už se nějaká pokazí, přijdete o menší část fotek.

c) jsou výrazně levnější – což oceníte, když se rozhodnete karty brát jako spotřební zboží, chcete je často měnit a chcete jich mít hodně

Střídejte karty během focení

Příklad z focení nějaké události – většina lidí strčí kartu do foťáku a má ji tam, dokud ji nezaplní. Osobně to dělám spíše tak, že karty v průběhu focení střídám. Třeba po 20 minutách. Nebo do zaplnění třetiny kapacity. Karty takhle prostřídám a tak mám na každé z karet část z každé části dne. A ne třeba jen na jedné obřad, na další hostinu, na další první tanec. Ale na každé mám část obřadu, část hostiny, část tance. Například. 🙂

Když nějaká karta vysadí, tak potom nepřijdu o celou hostinu, ale jen třeba o 20 minutový úsek. Je to nepříjemné, ale daleko méně, kdybych přišel o hostinu celou.

Přenášejte karty na oddělených místech

Když už tohle všechno absolvujete, je dobré myslet i na to, že náhoda je blbec. Nechat někde zavazadlo je jednoduché i když se vám to nikdy nestalo. Nebo můžete narazit na kapsáře. Že se vám to nikdy nestalo a neznáte nikoho, komu jo? Jo, žijeme v dost bezpečné době. Ale děje se to pořád a náhoda je blbec. Stejně tak se dějí autonehody, požáry, jiné krádeže a ztráty. Každý věříme, že nám se to nemůže stát. A přesto statistiky jasně říkají, že občas se to někomu prostě stane.

Takže není na škodu mít karty na alespoň dvou místech (ale hlavně tak, abyste je pak stoprocentně našli 😀 ). Třeba několik u sebe, několik v zavazadle, několik v autě. Podle situace. Opět tím snižujeme nepříjemnost toho, když už se náhodou něco stane. Přijdeme jen o část fotek a ne o všechny.

Zálohovat jako první! Dvakrát.

Okamžitě, jak je to možné, přesouvám fotky do počítače a následně také kopíruju na externí disk. Alespoň toto považuji za nutné minimum. Mám tak vždycky zálohu i kdyby mi zkratoval počítač (to se mi teď shodou okolností zrovna podařilo a tento článek píšu na půjčeném stroji) a zároveň by se stalo něco s kartami.

Osobně následně fotky kopíruji ještě na druhý externí disk. Disky mám opět na oddělených místech. Fotky v počítači nepovažuji za zálohu, tam s fotkami pouze pracuji – je to rychlejší a pohodlnější.

Pro úplnou jistotu fotky nemažu ani z paměťových karet, dokud je nezpracuji a neodešlu. 🙂

A proč externí disk a ne třeba NAS nebo velký disk na data v počítači?

Protože jsou připojené do elektrické sítě. Pokud se něco stane s počítačem, například odejde zdroj a vezme s sebou i disky, začne hořet baterka (vzácné, ale náhoda je blbec), do elektrické sítě uhodí blesk… je velká šance, že přijdu o data. To se týká i síťového disku – NAS. Přepětí v síti většinou nezničí jenom počítač, ale více spotřebičů v domě. A přepěťové ochrany nefungují vždy, i když jsou fajn pojistkou navíc.

Opět je to něco, co se prostě v dnešní době už „neděje“ a člověk si říká, že se mu to nemůže stát… no, osobně jsem třeba úder blesku do sítě zažil asi třikrát. 🙂

Externí disk je ale odpojený a uložený bezpečně v šuplíku dokud ho nepoužívám. Data na něm jsou tedy v mnohem větším bezpečí.

Cloud

Další pojistkou je pro mě cloud. Fotografie, které nahraju do Adobe Lightroomu automaticky nahrávám i na cloud. Ale rozhodně se na něj nespoléhám. Člověk nikdy neví, kdy dojde k nějakému velkému výpadku zrovna, když data potřebuje. A v historii jsou už i případy cloudů, které o data svých klientů přišla třeba při hackerském útoku. Prostě, vždycky je dobré nespoléhat jen na jeden způsob zálohy.

Nepoužívejte příliš nové karty

Paměťové karty mohou už z výroby přijít vadné. Už jsem jich pár takových řešil. Prodejce vám je bez problému vyreklamuje, ale na jejich výrobní vadu nechcete přijít tak, že po focení strčíte kartu do čtečky a zjistíte, že fotky jsou poškozené a nejdou ani zobrazit. Osobně kartu používám naostro až poté, co ji jednou, dvakrát zaplním a úspěšně stáhnu data.

Nepoužívejte příliš staré karty.

Vše má svou životnost. A opět připomínám – není otázka jestli se to pokazí, ale kdy se to pokazí. Hlavně pokud se na kartě neustále točí data. Stanovte si nějakou dobu (u mě jsou to dva roky), po které používanou kartu vyřadíte.

Není potřeba ji vyhazovat do koše. Kartu můžete dále využívat na méně důležité fotky. Může udělat radost sourozenci nebo tátovi. Můžete ji využít do auta jako rozšíření paměti infotainmentu, rozprodat po rozumných částkách na bazoši a facebooku… možností je opravdu spoustu.

Jen si myslím, že je dobré nezapomínat i na to, že vše má svou životnost. A fakt, že karta ukončila svůj život určitě nechcete zjistit doma po focení.

Dycky odpojit bezpečně!

Vždy karty odpojte bezpečně před vytažením z počítače. Foťák vždy vypněte před vytažením karty. SD karty jsou neuvěřitelně choulostivá zařízení na to, jakému účelu slouží. Nejspíše ji nezničíte, ale data na ni se poškodí snadno a hláška “zařízení je před použitím potřeba naformátovat” je běžný, avšak nepříjemný důsledek zbrklého vytažení.

Přečtěte si další články na blogu:

Jak se snažím nepřijít o data z focení.

Tak dlouho se s paměťovou kartou chodí fotit, až se data utrhnou. A s tímto na mysli se ke kartám a datům na nich chovám vyloženě paranoidně. Podle mě je to na místě, nestojí to zase to…

Lepší fotografie #1 – Záměr

V tomto seriálu si budeme povídat o praktických tipech, které může hned po přečtení použít a začít trénovat a posunout svou fotografii trochu výše. Jako první jsem si zvolil záměr a…