Focení mobilním telefonem – jak z něj dostat maximum

I s telefonem se dají zachytit hezké snímky. Ostatně, fotografie není jen o rozmazaném pozadí a dokonalé technické kvalitě. Jak tedy na lepší fotky z telefonu? Podělím se o pár tipů.

Nebuďte detailisti

Nalijme si čistého vína. Na ty fotky z mobilu koukáte většinou na obrazovce – ať už v galerii mobilu, nebo na sociálních sítích, které vždy kvalitu snímku jedině sníží. Pokud fotky tisknete, v naprosté většině případů na fotografii o rozměrech 10×15 nebo 9×13 – což jsou formáty, na které absolutní většina dnešních telefonů v pohodě dostačuje. Fotky z mobilu prostě nejsou tak dokonalé, čisté a ostré, jako z velkého foťáku. No a co? Mobilní telefony to bohatě splácí tím, že je máme neustále u sebe. Tak se s tím smiřte a nezkoumejte výsledné fotky s extrémním přiblížením. Většina praktického využití těchto fotek stejně bude na obrazovce, nebo malé fotce. Každopádně, když na to přijde, i ta A3 fotka na zeď se vytisknout dá. Málokdy se na ní totiž budeme dívat z větší blízkosti, než cca. z metru.

Vyčistěte čočky fotoaparátů

Toto je naprosto zásadní bod. Na telefon často saháme a tak máme umaštěné čočky fotoaparátů. To se projevuje různými světelnými čárami, rozmazanými fotkami a ztrátou kontrastu. Fotky bývají takové zašedlé, mdlé, za oparem. Honem pro suchý hadřík z mikrovlákna, nebo jemné bavlněné tričko a vyleštěte si čočky. Často jsou pak fotky po vyčištění k nepoznání.

Zkuste vypnout kazítka

Existují telefony, kde jsou AI a HDR funkce za určitých situací ku prospěchu. To člověk zjistí jen vyzkoušením. V naprosté většině případů se ale setkávám spíše s tím, že fotku zkazí. Ať už nepřirozeně rozmazaným pozadím, HDR efektem který nešikovně poskládá fotky a na snímku tak vzniknou šedé mapy, nevhodně zvolenýma barvama. Tyto funkce jsou v dnešních telefonech zejména proto, aby ohromily. Ale bohužel, ještě stále (článek píšu na konci roku 2021) fotky někdy spíše kazí, než zlepšují a hezčí a přirozenější fotky v takových situacích získáme spíše po staru. Tyto funkce prostě často ohromí jen na oko. Navíc u některých telefonů tyto efekty bez použití stativu způsobí i nežádoucí rozmazání a ztrátu detailů tím, že špatně poskládají více fotek.

Pokud nepočítám nejnovější iPhony (v době psaní článku je to iPhone 13), ujistěte se, že máte vypnuté i veškeré filtry. Filtry rozhodně nejsou univerzální a pokud fotíte už s aplikovaným filtrem, ztrácíte pak ještě víc svobodu upravit později fotku jinak a lépe. A drahocená data z fotografie samotné.

AI filtry zase kazí fotku nepřirozeností. Samozřejmě to není pravidlo. 🙂 Ale většina AI filtrů se vás snaží oslnit rozmazaným pozadím „jako ze zrcadlovky“ a nebo tím, že prosvětlí tmavé objekty na fotce a ztmaví ty světlé, aby se fotka zdála více prokreslená. Nebo nepřirozeně přidají na sytosti, fotky přeostří, přeženou to s HDR…

Problém je, že AI je pořád ještě v plenkách a tak zatím převažují telefony, kde se to spíše nepovede, než povede. Výsledkem je dost nepřirozená fotka. Jsou pak i telefony, kterým to už jde lépe, ale i ty se někdy utnou, viz. příklad níže. Fotka kachny je na první pohled opravdu velmi blízko fotce ze zrcadlovky. S větším psem si ale umělá inteligence moc dobře neporadila. Kromě toho, že to vypadá, že pes levituje, AI nesmyslně rozmazala i část jeho klacku. Zároveň ale AI neni schopna dopočítat hloubku ostrosti na těle psa. Pokud si všimneme kde začíná rozmazané pozadí (modrá čára), ve stejné vzdálenosti by mělo být postupně rozmazáno i tělo psa. S tímto si AI příliš poradit neumí, stejně jako například se srstí, vlasy, brýlemi. V budoucnu to bude jen lepší a lepší, ale pro teď – proč se snažit mobilem napodobit zrcadlovku, když můžeme prostě a hrdě fotit telefonem, se vším, co je tomu charakteristické?

V tomto případě věřím, že méně je více.

Autorem těchto dvou fotografií je Jan Kocián, který mi je se svolením poskytl pro demonstraci.

Ale používejte noční režim

Noční režimy ušly dlouhou cestu a prodloužením expozičního času či poskládáním více expozic (fotek) do jednoho snímku už často dokáží překvapit tím, kolik detailů zvládnou zachytit ve tmě a to třeba i z ruky. A ještě lépe ze stativu. Jen se příliš nehodí na pohybující se objekty (lidé, zvířata), ale spíše na fotky večerního města, parku, tmavšího interiéru. Případně můžete foceného člověka poprosit, aby chvilku pózoval a nehýbal se. 🙂

Úplně nejlepších výsledků pak telefon dosáhne, když ho posadíme na stativ. Pokud rádi fotíte večer, určitě se vyplatí si nějaký, třeba i levnější, pořídit. A pokud stativ nemáte, tak alespoň můžete telefon opřít o batoh, zábradlí mostu, kelímek…záleží jen na co si troufnete.

Ještě lepšího výsledku na stativu se dá dosáhnout využitím manuálních a nebo „pro“ režimů. 🙂 Zde telefonu můžeme vnutit delší čas expozice. Výsledná fotografie bude čistější a jasnější.

Nehoňte dokonalost, ale přirozené a zajímavé snímky

Jak jsem v předchozím bodě zmínil, není potřeba si s mobilem hrát na zrcadlovku, dohánět nutně jeho technické nedokonalosti, mít dokonale prokreslenou fotku a jinak se snažit z výsledných fotek dělat něco jiného, než jsou.

Někdy se třeba nedaří mít s telefonem na fotce dobře vykreslené tmavé i světlé části. Jednou možností je s tím bojovat – a nutno říct, že je to boj, který se těžko vyhrává. Druhou je využít toho k dramatické a kontrastní fotografii, například tak, že fotku záměrně ztmavím a nechám osvětlené jen obrysy toho, co fotím. Vždyť ve fotce nemusí být dokonale vidět vše tak, jako v realitě. Nebo zesvětlím a vytvořím fotografii zalitou světlem.

Dalším příkladem je fotka hvězdné oblohy výše, která dostala můj telefon na hranice svých možností. Kresba už není tak detailní, na fotce je šum. Není to dokonalá fotka, ale to je prostě součást mobilní fotografie. Mohl bych šum odstranit, ale nejspíše bych tím přišel i o zbytek detailů (v tomto případě hvězdy) a z fotky by se staly příliš uhlazené omalovánky. Přitom i taková fotografie skvěle připomíná hvězdnou oblohu onoho večera. A víte co? Možná jsem ji mohl nechat trochu tmavší a více přiznat temnou noční oblohu. Fotka by pak byla ještě přirozenější.

Jde o to, že u mobilní fotografie nejde tolik o dokonalost (má své limity a s tím je dobré počítat), ale spíše o obsah. Dokonce to považuji za výhodu. Když se fotka neschová za rozmazané pozadí, o to více je pro hezké snímky důležité sledovat svět kolem sebe a vnímat.

Nastavte si poměr stran 3:4, pokud nemáte

Foťáky většiny telefonů totiž fotí právě do formátu 3:4 a další formáty vzniknou tak, že je telefon ořezává. Pokud si nastavíte jiný poměr stran, přijdete o část rozlišení, které byste mohli jinak mít.

Histogram je hračka, vážně!

Občas koukněte na histogram, některé telefony ho ukazují během focení v PRO režimu. Ten na obrázku níže je sice z Adobe Lightroom, ale bude vypadat nějak podobně. 🙂

Histogram je něco, co hodně lidí děsí a přitom dle mého zbytečně. Histogram je obecně graf, který ukazuje četnost něčeho. U fotografií je to četnost jasů. Úplně nalevo je černá a úplně napravo bílá. Všechno mezi tím jsou různé úrovně šedé.

Úplně jednoduše, pokud bych měl obrázek který by obsahoval stejné 4 černé pruhy a 2 bílé pruhy, histogram by ukazoval úplně nalevo jeden sloupeček (4) a úplně napravo druhý, který by ale měl poloviční výšku (2). Mezi tím by nebylo vůbec nic.

U fotek to funguje úplně stejně. Levá strana grafu jsou černá a stíny, pravá jsou světlejší plochy a bílá. Barvy si do toho není potřeba pro začátek vůbec míchat, pro jednoduchost si zatím můžete představit, že histogram čte jakoby černobílou fotku, je to v ten moment pouze informace o jasech. Mezi bílou a černou jsou tedy různé odstíny šedé.

Histogram nám tedy krásně říká, jestli máme dobře exponovanou (nasvětlenou) fotku. Pokud je useknutý zleva (jeví se to jako rovná čára místo stoupání, jako na obrázku níže), znamená to, že fotka je hodně tmavá a chtělo by ji to vyfotit světlejší, pokud nechceme přijít o detaily ve stínech. Ne vždy je to ale špatně. Například u fotek noční oblohy bude většina vaší fotky černá a to je v pořádku i když bude histogram natlačený a useknutý vpravo. 🙂

Opakem je histogram useknutý zprava (opět rovná čára na obrázku). To znamená, že na fotce nám vzniká přepal a měli bychom ji trochu ztmavit, abychom nepřišli o detaily například oblohy. Opět to ale není ve všech případech špatně. Například zatažená obloha bude při focení mobilem často bílá. Histogram je jen takové vodítko, abychom měli představu o tom, co fotíme a jestli by se nehodilo posunout expozici do tmavší nebo světlejší.

Zní to děsivě, ale když se nenecháte odradit a začnete ho sledovat, brzo se stane vaším pomocníkem.

Pracujte s expozicí abyste získali maximum detailů

Expozice je zjednodušeně řečeno to, jak moc světlá nebo tmavá je naše fotka. Je to opravdu hodně zjednodušené… ale pro teď je to vše, co je potřeba vědět pro pochopení následujících odstavců. 🙂 (Ale slibuji, že o expozici a o tom, co ji ovlivňuje se brzy rozepíšu)

Proto pomůže s expozicí na telefonu pracovat. Pokud fotíme např. při západu slunce, můžeme si tak určit, jestli chceme, aby bylo vidět hezky nebe, nebo vše ostatní, či naopak. Na většině telefonů stačí kliknout někam do obrazu a telefon na dané místo jednak zaostří a druhak upraví expozici tak, aby se srovnala podle daného místa na fotce. Ale také je možné na většině telefonů expozici dále zesvětlit a nebo ztmavit pomocí posuvníku.

P.S.: Pamatujete, jak se dřív říkalo, že se nesmí fotit proti oknu? To protože tehdejší fotoaparáty měly malý dynamický rozsah.. Dnes jsou na tom kompakty i mobilní telefony o poznání lépe a tak na to často ani nemusíte myslet. Ale pořád tomu foťáku můžete pomoci tak, že si pomůžete světlem z okna. 🙂

Jak toho využít?

Fotku ztmavíme, když je dostatek světla světla – tedy když fotíme krajinu během dne, jasnou oblohu, lampy a nebo jiné fotky, kde jsou vidět světelné zdroje, atp. Ztmavením získáme drahocenná data do světlých míst a zachováme přirozenou kresbu. Ztmavit expozici můžeme také ve chvílích, kdy už telefon v šeru dělá rozmazané fotky. Lehkým ztmavením můžeme docílit toho, že se zkrátí čas expozice a fotky budou sice tmavší, ale ostřejší.

Ztmavovat budeme také všude tam, kde se telefon snaží mít za každou cenu světlou fotku, i když je scéna tmavá. Třeba v lese, ve stínu, nebo při západu slunce. 🙂

Naopak pokud fotíte večer třeba v hospodě, myslete na to, že je lepší fotku ztmavit až při úpravách, než vyfotit tmavou fotku a pak ji zesvětlovat. Budete tak mít ve fotce méně šumu. Vyplatí se tedy spíše mít fotku světlejší a až později ji případně ztmavit.

Poznejte limity svého telefonu

I když jsou dnešní telefony velmi schopné, pořád je nutné myslet na to, že mají malé čipy i optiku samotnou a to je v některých situacích prostě a jednoduše limituje. Malý čip pobere méně světla a tak při jeho nedostatku potřebuje například zvýšit citlivost. Do fotografie se tím zase dostává šum. Je to součást fotografie. My však můžeme telefonu pomoc. Můžeme přidat světelný zdroj – posvítit si. Můžeme při focení více přemýšlet o světle a pokud třeba fotíme někoho v nočním městě telefonem, můžeme ho postavit k osvětlené výloze. Nebo se v tmavé místnosti postavit co nejblíže k oknu.

Dnešní telefony také mívají více objektivů s různou světelností. Pro náročnější světelné podmínky tak zjistěte, který je nejsvětelnější (v parametrech nejnižší číslo F) a ten užívejte v náročnějších světelných podmínkách.

Myslete na ostatní aspekty fotografie

Učte se o fotografii obecně. I fotografie z mobilu je pořád fotografie. Nezapomínejte, že to není jen o rozmazaném pozadí a dokonalé technické kvalitě. Hledejte odrazy, průhledy, zajímavé kompozice, zajímavé scény, světlo, experimentujte, hrajte si a hlavně se bavte. Výhodou telefonu je právě to, jak jednoduše se s ním fotí a jak „nedokonale“ fotí telefon samotný. O to více záleží na naší kreativitě a ostatních aspektech fotografie. A tím, že telefon máme neustále v kapse, můžeme „trénovat“ prakticky kdykoli.

A také … nesnažte se vytvořit z nezajímavého snímku za každou cenu zajímavý – někdy to prostě nejde. Spíše si počkejte na to zajímavé. Najděte zajímavé světlo, kompozici… Vyplatí se to. 🙂

Upravte výsledné fotografie

I na telefonu jde v dnešní době plnohodnotně upravovat fotky. Asi nejkomplexnější řešení (minimálně pro Android, ale předpokládám, že i pro iOS… rád se nechám doplnit) je Adobe Lightroom. Je to totiž komplexní nástroj pro fotografy, který i na mobilních platformách je téměř identický funkcemi, jako na počítači. Obsahuje vše důležité pro úpravu fotografií (pokud nechceme dělat pokročilé retuše).

Pro mobilní platformy má dokonce free verzi. Ta sice nepodporuje lokální úpravy a cloudové služby, ale jinak obsahuje vše, co placená verze a i tak se jedná o jednu z nejlepších aplikací na úpravu fotek na telefonech.

Častou alternativou je appka Snapseed. Funguje ale spíše na bázi filtrů a osobně mám mnohem raději Lightroom. Hlavně díky propracovanějším nástrojům pro úpravu barev. 🙂

Jemně a s citem

Většina lidí začíná s úpravami tak, že se snaží fotku úplně změnit. Je to normální proces učení. Než si vše osaháme a než si na úpravy vycvičíme oko, líbí se nám vše, co je jiné. Často jen proto, že to je jiné. Výsledek nebývá moc hezký – takové úpravy jsou často nepřirozené a přehnané. Ale my to jako začátečníci často nevidíme. Máme jen radost z fotky, která teď vypadá úplně jinak.

Není to špatně, tím procesem si prostě musí každý projít a všechny možnosti si vyzkoušet, než najde svůj styl a naučí se upravovat fotky tak, aby zároveň působily přirozeněji či filmověji, případně podle vlastního záměru. 🙂

Zkuste to ale přeci jen také naopak. Zkuste dle hesla „méně je více“ prvně decentnější úpravy. Zvýraznit třeba jen určitou barvu nebo určitou část fotky. Jen jemně poladit světla a stíny. Jen lehce poladit odstíny na fotkách. Pár decentnějších úprav může udělat obrovský rozdíl a výsledná fotka přitom bude pořád vypadat přirozeně. 🙂

Slaďte barvy

Z počátku se mi často stávalo, že mi fotka neseděla a já nevěděl proč. Určitě v tom nejsem sám. Upravoval jsem a upravoval a nedokázal jsem se dobrat ničemu hezkému. Často za to mohl mišmaš barev na fotkách. Některé barvy k sobě prostě ladí a jiné ne. A pokud jich je na fotografii moc (a začátečník navíc často přidá na posuvníku sytost hodně doprava, čímž je ještě zvýrazní), nepůsobí to většinou moc dobře.

Hlavně když se někomu líbí spíše živější fotografie, tak se s tím setká. Přidá na sytosti a nedaří se mu fotku vyladit.

Zkusím napsat pár tipů, které by to s těmi barvami mohli ulehčit.

Pokud chci živou fotografii která působí stále docela přirozeně

Klíčem je nepřehánět to se sytostí plošně na celé fotografii, ale zvýraznit konkrétní barvy. Přidat sytost například jen u modré a červené (barvy, které jsou vzájemně v kontrastu) případně modré a oranžové (barvy, které se doplňují). Často funguje také trochu stáhnout sytost fotky a pak zvýraznit jen právě ty vybrané barvy. Například u fotek ze západu slunce to může být zelená a oranžová. 🙂 Naopak můžu potlačit sytost u nějaké rušivé barvy, která tam nemá co dělat. U každé fotky funguje něco jiného, ale právě začít minimalisticky je jedna z často fungujících variant.

Tip na sladění barev – barevné modely

Přijde mi, že někteří lidé se rodí s dokonalým barevným cítěním. Pro nás ostatní jsou neocenitelným pomocníkem barevné modely a barevná kola. Alespoň do začátku, než si člověk vycvičí na barvy oko. 🙂

Dají se najít třeba na Palettonu a nebo na Adobe Color.

Jsou to nástroje, které nám pomůžou hledat barvy, které se k sobě hodí podle různých barevných modelů. Často se používají jednobarevné – monochromatické, trojúhelníkové a doplňkové. Na výše zmíněných webech si mohu k nějaké barvě z fotografie nechat ukázat odstíny, které se k ní hodí a následně v programu na úpravu fotek ladit jednotlivé kanály v modulu HSL (posouvátka s barvami) tak, aby zvoleným barvám přibližně odpovídaly, případně zase mohu různé barvy zvýraznit či potlačit. Není potřeba barvy trefit přesně, jde jen o dobrou pomůcku když nevíte, kudy kam, s barvami. Tak, aby jednotlivé odstíny hezky hrály dohromady.

Pokud nevolím monochromatické ladění fotografie (na fotce převažují odstíny jedné barvy), fotoeditory nám jako další možnost ještě umožňují upravit barvu světel a stínů. Takovým zaručeným tipem na dobré výsledky je používat opačných barev na barevném kole. Například oblíbený vzhled Orange & Teal (užití azurové a oranžové barvy, které jsou vůči sobě vysoce kontrastní) je tomu dobrým příkladem.

Extra tipy pro zachování přirozeného pocitu z fotografie

Pokud se vám fotografie zdá příliš nepřirozená, je dobré se zaměřit na ty části fotografie, u kterých máme v hlavě silné asociace.

Lidský mozek je prostě citlivý na detaily a ví, jak by některé věci měly vypadat. Má vytvořené silné asociace a pokud kouká na obraz, který tomu neodpovídá, dostavuje se právě zmíněný pocit nepřirozenosti. Hnědou oblohu, azurové mraky a fialové listí vám prostě nesežere. :))

• Je to například barva pleti, která by vždy měla mít příjemný a nepřehnaný odstín.
• Bělmo očí by nemělo být silně zbarvené
• Obloha by měla být s přimhouřením oka co nejpřirozeněji modrá/azurová
• Mraky by naopak měly být šedé nebo bílé, pokud nejsou zbarvené například západem či východem slunce
• Bílé plochy jako stěny, sníh, košile, šaty by měly tak nějak odpovídat bílé barvě.
• Zeleň v přírodě by měla mít přirozené odstíny zelené či hnědé, někdy oranžové. Podle ročního období a nálady, kterou chceme fotografií ztvárnit.

A tak dále. Určitě už chápete o co mi jde. Nejedná se však opět o návod. Barvy by měly sedět hlavně pocitově a není potřeba ladit každý detail aby odpovídal realitě. Košile nemusí být zářivě bílé jako vyprané v Arielu. Kdybychom měli všemu zachovat přirozený odstín, postrádalo by pak smysl barvy upravovat a ladit. Ale pokud z fotky nemáme dobrý pocit a působí na nás nepřirozeně, není na škodu se zamyslet právě nad těmito detaily.

Ale pozor. Nic z toho není pravidlem a například snaha o zachování bílé vás někdy naopak může brzdit. Tak například, při západu slunce je světlo prostě oranžové a i bílá je zbarvena do oranžové. A někdy prostě nemá smysl snažit se o bílou barvu. To stejné platí třeba pro noční fotografie, kde hlavním světelným zdrojem je žlutá lampa nebo modrý měsíc. Vše na fotografii pak zákonitě bude také zbarveno. A nebo se vám ty barvy k fotce prostě hodí… Berte tyto tipy spíše jako vodítka, jak dojít k výsledku, ale ne jako pravidla, která by vás měla svazovat. Nejhlavnější je nakonec vlastní cit.